První článek!

V mém prvním článku se Vám pokusím popsat sama sebe a můj život.

Narodila jsem se v roce 1995 v jednom velmi pěkném nejmenovaném městě.
Můj začátek života byl nenáročný, asi jako pro každé batole, plakání, kakání, papání. :)
Od tří do pěti let jsem chodila do školky, kde jsem si také našla svoji první nejlepší kamarádku Anničku. S Anničkou jsem trávila každý celý den, jak ve školce, tak i po ní, kdy jsme si chodily hrát k ní domů nebo ven. Bohužel se Annička se svými rodiči brzo přestěhovala do Brna, kde nejspíš žije dodnes. Ráda na ní vzpomínám, i když jsem se už několik let neviděli.

Po školce následovala základní škola, tam už jsem to tak jednoduché neměla, já jako zrzka a ještě k tomu s křivými zuby jsem byla středem posměchu, hlavně od kluků, holky byli v pohodě. Od kluků jsem dostávala několik nehezkých přezdívek, jako například Slizrz a další, které sem psát nebudu.

Nebudu lhát, hrála jsem si na velkou hrdinku, které to nevadí a snažila jsem se jim to nějak vrátit, ale moc mi to nešlo a tak jsem domů často chodila s brekem. Už ve 12-ti letech jsem si začala vlasy barvit na hnědou, ty posměšky na mou barvu vlasů jsem prostě nevydržela, mamka z toho moc velkou radost neměla, že jsem si začala barvit vlasy v tak brzkém věku, ale chápala mě. Přezdívka Slizrz skončila. Vlasy na hnědo si barvím dodnes. Vyhráno jsem ale neměla, stále jsem měla křivé zuby. Jen aby jste si dokázali představit, jak jsem měla křivé zuby, pokusím se Vám to trošku popsat. Já nemohla mít křivý jenom jeden zub, který by šel třeba šejdrem na stranu, já měla křivé zuby tak, že jsem vypadala jako upír, vážně, nelžu Vám, první dva horní zuby, jsem měla zapadlé dozadu a horní dvojky tak byly vystrčeny vepředu. No hrůza! Ve 13-ti mě nasadily rovnátka na pevno. Jenže, jelikož u mě není nikdy nic jednoduché, tak aby tomu nebylo málo, chodila jsem pěkně blbý paní ortodontistce, která se po pěti letech zbláznila, doslova zblánila, myslím, že by měla být ještě v Bohnicích. Takže pět let u paní doktorky k ničemu, Ano, už nemám zuby ve tvaru upíra, ale rovnátka mám dodnes. Pěti letá léčba za cca 40 000kč k ničemu. V 18-ti jsem musela přejít k jinému ortodontistovi, tentokrát k nejlepšímu u nás ve městě. První návštěva u něj v ordinaci dopadla katastrofálně. Odcházela jsem s brekem. Pan doktor mi pověděl, že mám zničený zuby, po pěti letech nosení rovnátek se mi prý zkrátily kořeny, což není vůbec dobrý, pod zámečky se mi udělalo několik kazů, takže až mi rovnátka sundají, dám ještě spoustu peněz do jejich zpravení. K panu doktorovi chodím něco málo přes rok a stále ještě nemám vyhráno, čekám mě ještě operace s čelistí. Dolní čelist mám totiž moc zapadlou. Tak snad do roka ty rovnátka, který mi ničí život, budu mít sundané!

Střední škola!
Můj výběr střední školy u mě vypadal tak, že jsem si na poslední Chvíly něco vybrala. Stejně jsem nevěděla, co chci v budoucnu dělat, tak proč to hrotit? Chyba! Vybrala jsem si střední odbornou hotelovou školu na které jsem studovala obor hotelnictví a cestovní ruch. Škola byla placena, cca 20 000,- korun ročně. Slušná pálka! První rok byla docela fajn, ale v dalších letech jsem přišla na to, že tý škole jsme všichni vlastně ukradený a jediný, na co jsme jim dobří je, že z nás při jakékoliv možnosti tahali prachy. Co mě přišlo snad nejkomičtější byl poslední ročník. Člověk si řekne, že to bude mazec a já si to říkala taky. Začátek čtvrťáku byl  pro měl trošku stresující, v mých myšlenkách jsem se viděla, jak jsem do 3 ve škole a jen, co přijdu domů, si zase sednu k učení a nebudu mít na nic jiného čas. Tak, to jsem se taky mýlila! První pololetí jsme zařizovali stužkovací večírek a ples a po plesu, kdy jsem si říkala "tak teď to začne, mučení a šprtání k maturitě", tak to taky moc pravda nebyla. Z každého maturitního předmětu jsme psali 3 připouštěcí testy, pokud jste z nich dostaly pětku, k maturitě Vás nepustily. Já maturovala z angličtiny, češtiny, ekonomický blok (který zahrnoval cestovní ruch, hotelnictví, učetnictví, marketing a management a ekonomika) + podnikatelský projekt. Připouštěcí testy = komedie, učitelé nedávali pozor, takže se dali krásně prohodit papíry nebo to prostě opsat. K maturitě mě pustily. Písemné zkoušky, byly také jednoduché, o angličtině ani nemluvím, nic jednoduššího jsem snad neviděla. I když teda ta čeština, kde nás letos ten Jídáš zradil!! To bylo v pořádku. 10 dní svaťáku k naučení všech maturitních otázek každému postačí. Já jakož to flákač s růžovými brýlemi, jsem se první týden flákala a až v posledních 5ti dnes jsem začala něco učit. Jen chci ještě dopsat, že jsem si přečetla jednu knížku z povinné četby, takže ostatních 19, jsem se musela naučit. Začala jsem ekonomickým blokem, který mi trval naučit se celých pět dní. A já před sebou měla ještě 20 děl z literatury a 30 témat z angličtiny. Celou noc jsem nespala a snažila jsem se do hlavy narvat alespoň tu knížky, u kterých jsem naučila jen obsah, žánr a druh. Ráno jsem šla do školy a chtěla jsem to otočit. Vůbec nic jsem neuměla, už ani ten ekonomický blok, jsem neuměla! Vážně, jsem si říkala, že tam prostě nepůjdu, že nemám šanci.Prostě půjdu v září, svět se nezboří. Vydržela jsem tam a šla to alespoň zkusit.
Začínala jsem angličtinou, na kterou jsem se ani nepodívala, díky bohu, jsem si vybrala docela dobrý téma, food, kde jsem prostě něco říkala, odpovídala na otázky atd. Odešla jsem s dost dobrým pocitem. Další na řadě byl ekonomický blok, vytáhla jsem podnik a podnikání. Super! Dokonce i to jsem zvládla! A literatura, té jsem se bála nejvíce. vytáhla jsem R.U.R, tu knížku jsem nečetla, jediný co jsem věděla, bylo, že tam byli nějací roboti, nějaká Helena a že ti roboti pozabíjeli lidstvo a nakonec projevily emoce lásky.. Ha! I to mi dala! Já měla takovou radost. Poslední byl podnikatelský projekt, ale o tom nic psát nemusím.
Má příprava na maturitu byla skoro minimální, ale i přesto jsem to zvládla. Tím se mi potvrdilo přísloví "Maturita=formalita"
Ale zpátky ke škole, za všechny 4 roky, co jsem tam trávila, jsem přišla na to, že mě ta škola vůbec nic nového nenaučila, vážně, nic si nepamatuji a nic neumím.

A teď ? Teď si sháním nějakou práci za slušné peníze a až si něco vydělám a našetřím, tak bych chtěla studovat angličtinu v zahraničí. Tak snad se mi to povede